JMHZ vyhrálo anketu Absurdita roku 2026

25.05.2026

Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů se stalo vítězem letošní ankety Absurdita roku 2026. Na první pohled to může působit paradoxně. Projekt, který měl být symbolem digitalizace a administrativního zjednodušení, získal ocenění za jednu z nejproblematičtějších byrokratických povinností roku. Jenže právě proto stojí výsledek ankety za pozornost.

Absurdita roku totiž není anketou, která by si dělala legraci z úřadů nebo hledala kuriózní legislativní přešlapy. Jejím cílem je dlouhodobě upozorňovat na konkrétní administrativní povinnosti, které podnikatelům komplikují fungování a vytvářejí zbytečnou byrokratickou zátěž. Smyslem není kritika regulace jako takové, ale upozornění na situace, kdy se dobře míněná pravidla v praxi míjejí účinkem.

Do ankety každoročně přicházejí nominace od samotných podnikatelů, profesních a oborových sdružení, asociací, svazů i odborné veřejnosti. O vítězi pak nerozhoduje odborná komise, ale veřejnost v otevřeném hlasování. Výsledkem tak není akademický pohled na kvalitu legislativy, ale poměrně přesný obraz toho, co lidé a firmy v daném roce považují za nejvíce zatěžující nebo nejméně smysluplné.

Letošní výsledek vyslal poměrně jasný vzkaz. Největší frustraci nevyvolala nová regulace ani další zákaz. Vítězem se stal projekt, který měl administrativu zjednodušit. Na papíře to znělo dobře. Jeden formulář místo desítek. Jeden sběr dat místo opakovaného vykazování. Ukázalo se však, že český stát má v této oblasti co zlepšovat. Zaměnil digitalizaci za elektronizaci starých problémů. Protože digitalizace neznamená, že místo pěti formulářů vznikne jeden obří formulář. 

Digitalizace znamená, že stát přestane od občanů a firem vyžadovat informace, které už jednou dostal. Jestli zaměstnavatel musí znovu dodávat údaje, které veřejná správa někde eviduje, není to modernizace. Je to přiznání, že úřady mezi sebou neumějí komunikovat a účet za to posílají soukromému sektoru.

Na tom je možná nejvíc zarážející jedna věc. Nikdo už dnes nezpochybňuje, že stát data potřebuje. Nikdo nevolá po návratu papírových formulářů. Spor se vede o něco mnohem základnějšího: proč má zaměstnavatel suplovat práci informačních systémů veřejné správy? Když soukromé firmy zvládají v reálném čase propojit sklady, platby, logistiku i zákaznická data napříč kontinenty, proč stát nedokáže propojit vlastní registry? Odpověď bývá nepříjemná: protože je jednodušší vytvořit novou povinnost než opravit starý systém.

A právě proto je Jednotné měsíční hlášení symbolem dnešní byrokracie. Nevzniklo ze zlé vůle. Vzniklo z přesvědčení, že když se něco nedaří uvnitř státu, lze to vyřešit další povinností navenek. Pak ale nejde o digitalizaci. Pak jen vyrábíme moderně vypadající byrokracii.