Pružná pracovní doba

Pružná pracovní doba je v zákoníku práce určena jako časové úseky základní a volitelné pracovní doby. V základní pracovní době je zaměstnanec povinen být na pracovišti. V rámci volitelné pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby.

Výhody:

• Lepší vyvážení pracovního a osobního života.
• Vyšší spokojenost zaměstnanců.
• Zvýšení produktivity a snížení fluktuace zaměstnanců.
• Není potřeba sjednávat v pracovní smlouvě.

Nevýhody:

• Pružná pracovní doba a lékař nebo jiná z překážek na straně zaměstnance se posuzují jako výkon práce jen v rozsahu, ve kterém zasáhly do základní pracovní doby.
• Nemůže ji zavést každý zaměstnavatel, například výrobní společnosti, které potřebují mít plnou směnu od začátku do konce, si nemohou dovolit pružnou pracovní dobu.
• K proplácení přesčasů dojde až na konci vyrovnávacího období. I když zaměstnanec odpracuje několik přesčasových hodin, zaměstnavatel nemůže vědět, jestli si o tyto hodiny příští týden svou pracovní dobu nezkrátí, proto přesčasy může vyplatit až se zpožděním.